• slide_3_01
  • slide_3_02
  • slide_3_03
  • slide_3_04
  • slide_3_05
nav

Vzhledem k rozšíření chovů králíků a poměrně častému výskytu jejich chorob, si připomeňme ty nejčastější. Snad i tato malá pomoc umožní rychleji řešit problémy, s kterými se někteří z Vás setkávají téměř každý rok.

1. Kokcidióza

Nejčastější a současně nejznámější onemocnění králíků. Vyskytuje se buď ve formě střevní nebo jaterní (známé bílé uzlíky na játrech).

K nakažení dochází krmivem, infikovaným trusem, přičemž většina starších králíků jsou nosiči kokcidií. Typickými příznaky jsou nechutenství, apatie, průjem, hubnutí, nadýmání, skřípání zuby. U mladých králíků často končí onemocnění úhynem, u starších přechází do chronické formy, kdy králík sice neuhyne, ale také neroste a je nosičem.

Léčba: Sulfacox, Trisulmix, ESB3, Klozanit, nejlépe preventivně. Z lidových prostředků je možno použít pelyněk černobýl, vratič obecný, případně „octovou vodu“.

Prevence: chov králíků na roštových podlahách, komerční granule s kokcidiostatiky, vynechat „zelené“ krmení.

2. Mor králíků

Krvavý zánět plic, způsobený viry. Relativně nové onemocnění známé u nás od roku 1988.Vzniklo pravděpodobně v  Číně, mutací původně neškodného viru. K onemocnění jsou vnímaví především starší králíci, u mláďat často probíhá úplně bez příznaků. Šíří se hlavně přímým stykem, ale i kontaminovaným krmivem, předměty používanými v chovu a hmyzem. Po inkubační době 1-2 dny dochází k rychlému úhynu, často bez výrazných klinických změn. Můžeme pozorovat netečnost, králíci nežerou, jsou malátní, někdy lze pozorovat výtok z nozder, pískání a křeče. Úhyn dosahuje 80-100% stavu.

Léčba: neexistuje

Prevence: vakcinace. Očkují se králíci od 6 týdnů stáří, imunita nastupuje od 6. dne, plná chráněnost je od 2-3 týdnů. Není vhodné očkovat zvířata ve špatném výživném stavu (při kokcidióze) a samice v posledním týdnu gravidity. Při vakcinaci během inkubační doby, nebo při nástupu infekce dříve než začne vakcína plně účinkovat, může dojít k úhynu. Tomu lze zabránit jedině včasnou a pravidelnou vakcinací. V prostředí s vysokým nebezpečím infekce doporučují výrobci vakcín v  posledních letech ještě revakcinaci.

Ani výše uvedená doporučení bohužel nezaručují 100 % ochranu proti moru. V poslední době se objevily poznatky o tom, že některé málo patogenní kmeny viru moru se mohou vyskytovat ve střevním traktu mladých, vakcinovaných králíků a po určité době mutovat do patogenní formy.

Prakticky to pro chovatele bohužel znamená, že ne vždy zabezpečí daná vakcína chráněnost pro všechny králíky a že pokud určitá vakcína působila perfektně před půl rokem, dnes již může dojít k prolomení imunity. Současně ale samozřejmě platí, že i výrobci vakcín se pravidelně snaží ve svých vakcínách použít kmeny virů, které se právě vyskytují v terénu.

Přes všechny tyto problémy je však očkování stále jedinou účinnou metodou ochrany králíků proti moru.

3. Myxomatóza

Virové onemocnění domácích i divokých králíků (přenos ze zajíců, podobně jako u moru nebyl prokázán). Typická je sezónnost onemocnění, které se šíří jednak přímým stykem mezi králíky, či kontaminovaným krmivem, ale zejména bodavým i savým hmyzem. Onemocnění se vyskytuje zejména na podzim, méně v letních měsících Po inkubační době 8-12 dní se objevují silné otoky víček s výtokem z očí a nosu, později uzly v podkoží.

Léčba: neprovádí se .

Prevence: Základem je pravidelná vakcinace od května do října. Mláďata se vakcinují od 4 týdnů stáří, kdy končí chráněnost z mléka očkované matky. Vakcínu je možné použít i v ohrožených a zamořených chovech. Imunita proti myxomatóze nastupuje od 4. dne, plná chráněnost je 9. den po vakcinaci. Význam mají i ochranné sítě proti hmyzu.

V posledních letech není průběh myxomatózy tak razantní, ale přesto se čas od času objeví nový kmen viru, proti kterému vakcinace králíky spolehlivě neochrání.

4. Nakažlivá rýma

Bakteriální onemocnění s různým průběhem. Při perakutním průběhu následuje úhyn do 2-4 dnů za podobných příznaků jako mor. Častější je akutní až chronická forma onemocnění s typickým frkáním a výtokem z nosu, případně z očí, provázené postupným hubnutím. Onemocnění se šíří sekrety nemocných králíků i nepřímo krmivem, vodou… Častým zdrojem je nákup králíků ze zamořeného chovu.

Léčba, prevence: Antibiotika (Doxygal), vitamíny, je možná vakcinace. Důležitý je uzavřený obrat stáda a vyřazování postižených jedinců.

5. Ušní svrab

Je nejrozšířenější ektoparazitóza králíků. Zdrojem původce (zákožka) jsou nemocní králíci, u kterých způsobuje zánět vnějšího zvukovodu, ale může přejít i do středního ucha a způsobit naklánění hlavy na stranu. Zvukovod a později i ušní boltec jsou vyplněny hnědočerným výpotkem, který králíka dráždí a ten třepe hlavou.

Léčba: Je možné parazity „udusit“ opakovanou aplikací oleje do ucha, účinnější je aplikace lokálních (Arpalit 5% sprej), či injekčních (Ivomec) antiparazitik.

Prevence: Kontrola, případně přeléčení nakupovaných zvířat.